Tento týden PS Parlamentu ČR velkou většinou schválila novelu Zákona o zdravotních službách, podle které má vzniknout Registr hrazených zdravotnických služeb. Parlamentní diskuze, alespoň dle mediálních zpráv, probíhala především na téma „Je to bezpečné?“ nebo na téma „Další velký bratr“. Aktéři této diskuze – a jistě právem – diskutovali na téma možného úniku dat, neboť by tam měla být evidována pod našimi rodnými čísly všechna vyšetření, které ve zdravotnických zařízeních absolvujeme, všechny recepty, které od lékařů obdržíme, a také všechny naše diagnózy. A to o nás všech, tedy o více než deseti miliónech pojištěnců.
Ale k prvku další ztráty našeho soukromí se nechci vracet. Ani k problému bezpečnosti, ta se dá zajistit, i když nikde ne na 100%. Spíše mě zajímá, co se tím sleduje.
Dle sdělení představitelů Ministerstva zdravotnictví ČR je takto komplexní sledování dat nezbytné pro kontrolu toků nemalých peněz v systému veřejného zdravotního pojištění. Jedině tak lze údajně zjistit skutečné náklady naší zdravotní péče a to v jednotlivých segmentech, odbornostech, diagnózách, věkových kategoriích, atd. Nevím, nejsem v tom specialista, ale pokud stát tyto údaje potřebuje, stačí si je vzít „ad hoc“ – tedy při potřebě – z jednotlivých zdravotních pojišťoven a pomocí „integrační platformy“ (softwarový nástroj spojující data z rozdílných systémů) je propojit a vyhodnotit. Proč je od zdravotních pojišťoven, tak jak zákon předpokládá, přebírat a znova (duplicitně) ukládat? Proč tedy nový obří registr? Nebudou to jen další vyhozené peníze v řádu stovek miliónů nebo spíše několika miliard korun?
Vždyť všichni víme, že ve stávajících úhradových sazebnících za hrazenou zdravotní péči, která představuje necelých 260 miliard korun za rok, jsou právě tyto jednotlivé úhrady za diagnózu nebo za výkon mnohdy natolik „pokřivené“, že nelze z nich nic hodnověrného vyčíst. Kdyby totiž úhrady byly přiměřené skutečným nákladům, nemusely by krajské samosprávy každoročně schvalovat v součtu miliardy korun na dotace svým nemocnicím. Co to tedy skutečně přinese nového nám pojištěncům? Nejsem si jist, že vůbec něco. V návrhu zákona se píše řada důvodů, které na základě příslušné legislativy by bylo možné od zdravotních pojišťoven přebírat a vyhodnocovat již dnes Sledování nemocnosti ve všech jejích aspektech, ve vztahu k demografii, k síti zdravotnických zařízení, k sociální struktuře atd. lze i bez nového registru. Zdá se, že spíše jde o co nejrychlejší využití stávajícího registru, který stojí jen stovky miliónů korun a nemá „žádnou“ legitimitu.
Osobně bych byl ochoten se vzdát části svého soukromí, za pocit větší odborné bezpečnosti poskytované zdravotní péče. Například za možnost, že když mě přejede auto a budu v bezvědomí, „oprávněný“ lékař záchranné služby se na takovémto registru okamžitě dozví, s čím se léčím, jestli například navíc nejsem diabetik nebo epileptik. To by mělo svůj smysl. „ A kdo bude hlídat mé osobní údaje, když každý k nim bude mít přístup?“ Zeptá se někdo. Jistě ne každý, ale jen já (pro mojí kontrolu) a ten koho já určím. Třeba jen můj praktický lékař, nebo kardiolog, protože se známe již léta, nebo nikdo. Tento registr by pak měl dvojí účel. Odborný- s mnou regulovaným přístupem a ekonomický – i já kontroluji (pokud chci), co mi bylo naúčtováno.
MUDr. Marek Zeman, MBA.